Zemřela Zita Kabátová

27. května 2012 v 11:57 | Lorelai Hale |  20.-40. léta 20. století
27.5. 2012 ve věku 99 let zemřela poslední herečka prvorepublikových filmů Zita Kabátová.

Narodila se 27. dubna 1913 v Praze na Malé straně. K herectví a k umění měla blízko už odmalička. Poprvé se na divadelních prknech objevila ještě jako nemluvně v povijanu v Malostranské besedě. Jako dítě vystupovala na žižkovské scéně u Karla Želenského a u ochotníků. U ochotníků hrála i po vystudování gymnázia a klášterní školy.
Od roku 1935 se začala herectví věnovat profesionálně. Od ochotníků se dostala do divadélka Akropolis. a poté do Tylova divadla v Nuslích. Velké operety, Nového divadla, Švandova divadla a Komorního divadla.
Na přelomu let 1935 a 1936 si Zita Kabátová přečetla ve Filmovém ilustrovaném zpravodaji výzvu: "Kdo chce být Sextánkou?" Producenti totiž hledali talenty pro připravovaný film SEXTÁNKA. Rozhodla se zkusit štěstí, ale roli se jí získat nepodařilo, byla ovšem vybrána jako představitelka Světly ve filmu Světlo jeho očí.

Film Světlo jeho očí odstartoval Kabátové závratnou kariéru jedné z nejoblíbenějších hereček 30. a 40. let. Ze začátku hrála v nenáročných komedií (Rozkošný příběh, Lojzička, Lízin lez do nebe,...) Z jejích významnější rolí si vyjmenujme: Elsu v Tuláku Macounovi, Pepičku, ženu Františka Kmocha v životopisném filmu To byl český muzikant, malířku Helenu v komedii Život je krásný, operetní hvězdu Marion v Burianově komedii Provdám svou ženu,Julii Jelenovou v další Přednostovi stanice.
Kabátová hrála za nacistické okupace pod pseudonymem Maria von Buchlow i ve dvou německých filmech (Glück Uterwegs a Schicksal am Srom).

Po válce jí bylo z tohoto důvodu zakázáno veřejné vystupování. V té době jí režisér Ladislav Brom seznámil s Jerry Králem - ředitelem firmy Zeiss Ikon v indické Bombaji a v roce 1946 se za něho vdala. Manželé chtěli odletět do Bombaje, Kabátová však nedostala vízum a musela zůstat v Československu, zatímco manžel byl v Indii. Za nějaký čas byl přeložen do Londýna, Zita znovu zažádala o vízum, ale marně, psal se totiž rok 1948. Proto se oba manželé na dálku rozvedli. Kamarádka Kabátové ji nabídla místo. Uměla totiž dobře malovat. Ve fotoateliéru kolorovala a retušovala fotografie, malovala však i květiny na porcelán.
Příležitost si opět zahrát získala ve Vesnickém divadle, v Pražské estrádě a v Alhambře. Z politických důvodů musela svoji divadelní činnost opět přerušit. V roce 1955 se potkala se svým dávným přítelem veslařem a olympionikem Jiřím Zavřelem a za něhož se v roce 1956 provdala. Novomanželům se narodil syn Jiří (*1957), který ve druhé polovině 90. let vystěhoval do Ameriky, kde je nyní podnikatelem. Jiří Zavřel však v roce 1965 emigroval do USA, kde ho porazilo auto. V sedmdesátých letech se Zita Kabátová dokonce stala vedoucím několika pražských kin.
Po pětadvaceti letech se opět dostala před filmovou kameru, kdy jí režisér Jiří Hanibal obsadil jako přítelkyni Marii do filmu Hvězda. Od 70. let začala vytvářet menší a epizodní role ve filmech Ženy v ofsajdu, Svět otevřený náhodám, Akce Bororo a další. Větší role jí přišly až po roce 1989, kdy sehrála starou šlechtičnu v Zapomenutém světle, velkovévodkyni v Brabcově černé komedii Král Ubu (1996), starou paní Balážovou v rodinné komedii režiséra Václava Vorlíčka Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. V letech 1997 - 1999 dokonce hostovala v divadle Pod Palmovkou jako šlechtična de Rosamonde v inscenaci "Nebezpečné známosti".
Zdálo se, poslední rolí Zity Kabátové bude stařenka v dramatu Želary. Přesto si zahrála ještě babičku v dramatu Hodinu nevíš a profesorku Heinovou v komedii Pametnice. Často byla zvána jako pamětnice do vzpomínkových televizních pořadů (Kavárnička dřívě narozených, 13. komnata Zity Kabátové). Ve spolupráci s několika publicisty vyšly její vzpomínky "Sváteční žena Zita Kabátová", ,,Lásky a lidé mého života", "Moje první republika" , "Bez servítků…" a "Můj recept na dlouhověkost". Získala Cenu Senior Prix (1993).
Přes zdravotní problémy, operaci srdce, zlomený krček kyčelní kosti a upoutání na lůžko v pražské Motole byla Zita Kabátová stále aktivní, plná života, četla a sledovala televizi i dění ve světě. Bohužel 27.5. zemřela ve věku nedožitých 99 let. Je mi to moc líto, čest její památce
 


Komentáře

1 Gaia | 27. května 2012 v 21:21 | Reagovat

R.I.P. :-(

2 Laruška Laršérová | E-mail | Web | 28. května 2012 v 16:55 | Reagovat

Nebylo to pěkné ráno, když jsem se to dozvěděla. Škoda, myslela jsem, že aspoň do stovky tady bude. Byla to úžasná dáma. Vždy elegantní, inteligentní a do posledních dní čilá. Hlavně velká dáma. Dnes už bohužel herecká vlna nabrala poněkud jiný směr.

3 Lorelai Hale | Web | 28. května 2012 v 19:02 | Reagovat

[2]: Souhlasím, když slavila 99. narozeniny, nějak mě tohle ani nenapadlo, ale zase je to pro ní asi lepší, jestli jsi četla ten článek na novinkách, prý byla v nemocnici už 7 let, snad je někde kde jí je lépe. Ale velká Dáma, to byla. Vždycky když jsou různé dotazníky a tak, kde se ptají na vzor nebo idol, nebo prostě oblíbená osobnost napadnou mě právě prvorepublikoví herci, především sice Greta a Nataša, ale paní Kabátová byla také skvělá herečka, to mi připomělo Vánoce, sezení u TV, cpaní cukrovím a koukáním na staré filmy. Jedna moje kamarádka neviděla Kristiána ani Eva tropí hlouposti, tak jsem jí za to vynadala :-D

4 Laruška Laršérová | E-mail | Web | 30. května 2012 v 9:29 | Reagovat

Četla jsem ho, a právě mě překvapilo, že byla stále čilá a sama chtěla dočkat aspoň stovky. Ale už je jí líp. Prvorepublikové herečky byly v první řadě dámy. Miluju jejich šaty, šperky a všechno. Natašu Gollovou mám asi nejraději, nebo možná Adinu. Hodně zajímavý osud měla Lída, chtěla bych někdy přečíst nějakou knihu o ní a Goebbelsovi. Bohužel, dnešní herectví je docela propadák..

5 Lorelai Hale | Web | 31. května 2012 v 19:24 | Reagovat

[4]: Taky mám Natašu nejoblíbenější, vždycky mně ty její filmy  zvednou náladu :) ještě když hraje s Novým, tak je to ještě lepší.
O Baarové jsem četla nějakou knihu, ale moc tam o Goebbelsovi nebylo, ale vím, že existuje spousta knih právě o tom, co mezi nimi vlastně bylo, mohlo by to být zakímavé.
Celkově mám hodně ráda životopisy a literaturu faktu, hlavně z období druhé světové války, sestra si o mně myslí, že jsem surovec a že nemám srdce když čtu například o koncentračních táborech, ale tak lepší knihy s tímto tématem než bezduché upírské fantasy, které má v oblibě ona.

6 Laruška Laršérová | E-mail | Web | 3. června 2012 v 14:08 | Reagovat

Něco si k tomu určitě přečtu. Obejdu antikvariáty.

Buď naprosto v klidu, mi zůstala doma po aféře s panem F. hromada knih o druhé světové válce, o Luftwaffe a tak. Takže už jsem taky slyšela, že jsem naprosto tutový nácek.

Ale jestli je ségra mladší, třeba doroste do podobného stylu. Můj bratr taky začínal na fantasy a skončil u techniky.

7 Lorelai Hale | Web | 3. června 2012 v 19:00 | Reagovat

Tak to jsem dvě, taky už jsem jednou byla nazvána nacistou, dost mě to tenkrát urazilo, ale pak jsem si řekla, což ona to asi myslela ze srandy, kamarádka je totiž takovej vtipálek :)
Naopak je o dva roky starší a ještě kouká ne rádoby romantický americký komedie a odmítá koukat na filmy které: mají špatný konec, někdo v nich zemře, dva hlavní hrdinové se nedají dohromady,... Takže hrůza 8-O

8 Laruška Laršérová | E-mail | Web | 3. června 2012 v 20:56 | Reagovat

Ono je to asi celkem jedno. Stačila jsem chodit s komunistou a pseudonáckem a oba byli naprosto stejní :D

Ajaj, americké romantické komedie jsou většinou dost úděsné. Snad kromě Deníku Bridget Jonesové. Krváky taky zrovna nevyhledávám, ale ne všechno v normálním životě je ideální.

9 Lorelai Hale | Web | 4. června 2012 v 15:48 | Reagovat

:D tak to je dobrý
Deník je docela dobrej, u něj alespoň zasměju, ale to co teď cpou do kin je hrůza :-! Jednou jsme se s kamarádkou koukaly na Krvavou stopu, jestli jsi to viděla, byla tam taková příšera či co, která člověku vlezla pod peřinu, do dneška se toho bojim :-D Taky jsem se bála toho smrťáka ze Scary movie :D.
Nejradši mám stejně drama, nebo nějaký historický, nebo pokud jsou kvalitní tak životopisný :-)

10 Laruška Laršérová | E-mail | Web | 4. června 2012 v 15:54 | Reagovat

Přesně, ty současný filmy jsou většinou dost děsný. Viděla jsem asi dva horrory a stačilo. Pak jsem nechtěla snad rok jet na tobogánu.

Drama je super, historický filmy taky ;-)

11 Lorelai Hale | Web | 4. června 2012 v 21:19 | Reagovat

Tobogánů se taky bojim, ale spíš než bubáků mám strach, že někde uvíznu nebo tak, radši obyčejná skluzavka :D
Ještě dokumenty o lidech nebo o historii, o přírodě mě nebavěj a připadám si kvůli tomu jako barbar :-?

12 Laruška Laršérová | E-mail | Web | 5. června 2012 v 10:45 | Reagovat

Já jsem si pořád říkala, že tam bude někde žiletka. Jinak ale tobogány miluju :-)

Na dokumenty o zvířátkách jsem koukala jako malá. Teď mám raději záznamy z divadla :-)

13 Lorelai Hale | Web | 5. června 2012 v 15:53 | Reagovat

Jeje, teď se  budu bát i toho 8-O  :-D
Ty sem popravdě moc neviděla

14 Laruška Laršérová | E-mail | Web | 5. června 2012 v 18:27 | Reagovat

Viděla jsem právě nějakej horror o vraždách v aquaparku. Strašnej blábol, ale ty žiletky mi nějak utkvěly v hlavě.

Sem tam jsou nějaké ty záznamy opravdu fajn :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama