Leden 2009

Do you want?

25. ledna 2009 v 16:02
Do you want?

!!!Top 11!!!

22. ledna 2009 v 18:21 | twilight.girl |  Twilight

Doplň: PIŠTE DO KOMENTŮ!!!

1.) Jak se jmenuje příjmením Aro, Jane, Felix, Demetri...



2.) Kdo režíroval Stmívání?



3.) Kdo hrál Charlieho?



4.) Jaký rok se narodil/a - Rosalie?
- Edward?
- Carlisle?



5.) Jak (co se jí stalo) ,,zemřela,, Rosalie?



6.) Jak se před ,,proměnou,, jmenoval Edward příjmením?



7.)Kdy byla premiéra (u nás)?



8.) Jak se jmenuje pentalogie Stmívání?



9.) Kdy vyjde Rozbřesk? (jestli už vyšel, tak Půlnoční slunce, pokud to víš)



10.)Originální název pentalogie Stmívání?



11.)Bylo to těžký?=)






1.) Volturiovi
2.) Catherine Hardwicke
3.) Billy Burke
4.) 1915,1901,1648
5.) Šla domů od kamarádky a její opilý snoubenec s kamarády jí něco udělali (máte to v novým měsíci) a potom jí Carlisle našel v kaluži krve na ulici tak hádejte co jí asi udělal.
6.)Mason
7.) 27.11. 2008
8.)Stmívání,Nový měsíc,Zatmění,Rozbřesk,Půlnoční slunce
9.) 25.3. 2009
10.) Twilight, New moon,Eclipse,Breaking down,Midnight sun
11.) to je na vás=?

Co Edward?

22. ledna 2009 v 12:00
Líbí se ti Edwaaaaaaard ??

Co bys chtěl/a být?

22. ledna 2009 v 11:54
Co bys chtěl/a být?? já asi človíček=)

Nej Cullen (Hale)

22. ledna 2009 v 11:52
Můj je Jasper

Co myslíš?

22. ledna 2009 v 11:31
Co si myslíš?

Chcete???

19. ledna 2009 v 20:20 Knihy-Stephenie Meyer
Rozhodla jsem se, že pro ty co nemají knihy stmívání...., jim tady můžu psát různý kapitoly stmívání,nový měsíc,zatmění
klidně vám to sem napíšu nebo na mail, na ICQ co chcete ale napište mi, klidně to můžu psát sem do:- Knihy-Stephenie Meyer
- Chcete?????
po kapitolách
ale hlavně seOZVĚTE!!! abyste si je nemuseli kupovat jo?!

Obsah

19. ledna 2009 v 19:08 | www.osobnosti.cz |  Twilight
Sedmnáctiletá Isabella "Bella" Swanová se stěhuje do stále děštivéhoměstečka Forks,ve státě Washington. Zdá se jí, že na světě neexistuje nudnější místo - až do doby, kdy potká tajemného a velmi pohledného studenta místní školy Edwarda Cullena ,který obrátí její život vzhůru nohama. Do Bellina příjezdu totiž Edward a celá jeho rodina úspěšně tajili před obyvateli městečka Forks svou dlouhou upírskou historii.
Ale ani teď není nikdo v bezpečí, ani Bella, člověk, který je Edwardovi nejdražší a on by pro ni udělal cokoliv. Do městečka Forks se totiž blíží trio upírů (Victoria, James a Laurent)pro které je Bella pouze kořist. Edward se Bellu snaží zachránit ale....

běžte se na to podívat=)


Leona Lewis - písně

19. ledna 2009 v 18:36 | www.seznam.cz,www.youtube.com |  Něco jiného
Takže tady jsem vám dala pár textů a odkazů na písně od Leony Lewis.


Bleeding love-asi nejznámější a nejkrásnější písnička, přesvědčte se

Closed off from love
I didn't need the pain
Once or twice was enough
And it was all in vain
Time starts to pass
Before you know it you're frozen

But something happened
For the very first time with you
My heart melts into the ground
Found something true
And everyone's looking round
Thinking I'm going crazy.

But I don't care what they say
I'm in love with you
They try to pull me away
But they don't know the truth
My heart's crippled by the vein
That I keep on closing
You cut me open and I

Keep bleeding
Keep, keep bleeding love
I keep bleeding
I keep, keep bleeding love
Keep bleeding
Keep, keep bleeding love
You cut me open

Trying hard not to hear
But they talk so loud
Their piercing sounds fill my ears
Try to fill me with doubt
Yet I know that the goal
Is to keep me from falling

But nothing's greater
Than the rush that comes with your embrace
And in this world of loneliness
I see your face
Yet everyone around me
Thinks that I'm going crazy, maybe, maybe

But I don't care what they say

I'm in love with you
They try to pull me away
But they don't know the truth
My heart's crippled by the vein
That I keep on closing
You cut me open and I

Keep bleeding
Keep, keep bleeding love
I keep bleeding
I keep, keep bleeding love
Keep bleeding
Keep, keep bleeding love
You cut me open

And it's draining all of me
Oh they find it hard to believe
I'll be wearing these scars
For everyone to see

I don't care what they say
I'm in love with you
They try to pull me away
But they don't know the truth
My heart's crippled by the vein
That I keep on closing
You cut me open and I

Keep bleeding
Keep, keep bleeding love
I keep bleeding
I keep, keep bleeding love
Keep bleeding
Keep, keep bleeding love
You cut me open and I

Keep bleeding
Keep, keep bleeding love
I keep bleeding
I keep, keep bleeding love
Keep bleeding
Keep, keep bleeding love
You cut me open and I
Keep bleeding
Keep, keep bleeding love



a tady máte odkaz na tuhle písničku



Better in time-taky hezká písnička=)

It's been the longest winter without you
I didnt know where to turn to
See somehow I cant forget you
After all that we've been through

go in, come in
thought i heard a knock
who's there? no one
thinking that i deserved it
now i realize that i really didnt know
you didnt notice, you mean everything
quickly I´m learning, to love again
all i know is, I'ma be ok

thought i couldnt live without you
it´s gonna hurt when it heals to
it'll all get better in time
eventhough i really love you
im gonna smile cause i deserve to
it'll all get better in time

how could i turn on the tv
without something there to remind me
was it all that easy
to just put aside your feelings

if im dreaming
dont wanna let, hurt my feelings

but thats the path, i believe in
and i know that, time will heal it
you didnt notice, you mean everything
quickly im learning, to love again
all i know is, I'ma be ok

thought i couldnt live without you
its gonna hurt when it heals to
it'll all get better in time
eventhough i really love you
im gonna smile cause i deserve to
it'll all get better in time

since theres no more you and me
its time i let you go so i can be free
and live my life how it should be
no matter how hard it is ill be fine without you
yes i will

thought i couldnt live without you
its gonna hurt when it heals to
it'll all get better in time
eventhough i really love you
im gonna smile cause i deserve to
it'll all get better in time
no a zde máte odkaz na Better in time



Run-(pro mě) nádherný song od Leony Lewis


I'll sing it one last time for you
Then we really have to go
You've been the only thing that's right
In all I've done

And I can barely look at you
But every single time I do
I know we'll make it anywhere
Away from here

Light up, light up
As if you have a choice
Even if you cannot hear my voice
I'll be right beside you, dear

Louder, louder
And we'll run for your lives
Ican heardly speak, I understand
Why you can't raise your voice to say

To think I might not see those eyes
Makes it so hard not to cry
And as we say our long goodbyes
I nearly do

Light up, light up
As if you have a choice
Even if you cannot hear my voice
I'll be right beside you dear.

Louder louder
And we'll run for our lives
I can hardly speak, I understand
Why you can't raise your voice to say

Light up, light up.
As if you have a choice.
Even, even ....
I'll be right beside you dear, yes I will.

Louder, louder,
and we'll run for our lives,
I can hardly speak, I understand.
Why you can't raise your voice to say.





Co posloucháš?

19. ledna 2009 v 18:09
co posloucháš?

Halóóó!!!

19. ledna 2009 v 16:57
Chci jen vědět jestli tenhle blog má cenu provozovat a kolik tu je tak lidí zatím jich tu není ani 10!

Knihy

18. ledna 2009 v 16:22 | www.egmont.cz |  Knihy-Stephenie Meyer
tady máte obrázky knih






a tady si zakoupíte knihy přes net
na závěr obal Rozbřesku a ukázka




























Nikdo se na tebe nedívá, ujišťovala jsem se. Nikdo se na tebe nedívá. Nikdo se na tebe nedívá.
Ale protože jsem nedokázala přesvědčivě lhát ani sama sobě, musela jsem se ujistit.
Zatímco jsem seděla a čekala, až se na jednom ze tří semaforů ve městě rozsvítí zelená, koukla jsem se doprava - paní Weberová v minivanu ke mně byla otočená celou horní půlkou těla. Upírala na mě oči, až jsem sebou trhla. Udivilo mě, že nesklopila pohled a netváří se rozpačitě. Zírat takhle na lidi je přece hrozná nevychovanost, no ne? Nebo v mém případě už tohle pravidlo neplatí?
Pak jsem si vzpomněla, že jsou v oknech kouřová skla, takže ona asi ani netuší, že jsem to já, kdo sedí uvnitř, natož aby tušila, že jsem ji načapala, jak se dívá. Snažila jsem se trochu utěšit tím, že vlastně nezírá na mě, ale na moje auto.
Moje auto. Ach jo.
Podívala jsem se doleva a zasténala. Dva chodci stáli na chodníku jako přimrazení, takže si ani nevšimli, že by měli přecházet. Za nimi vykukoval pan Marshall skrz výlohu svého obchůdku se suvenýry. Alespoň že neměl nos přitisknutý na sklo. Zatím.
Rozsvítila se zelená a já jsem ve snaze uniknout bez přemýšlení dupla na pedál - normálně, jak bych na něj dupla, kdybych chtěla přimět k pohybu svůj starý náklaďáček.
Motor zařval jako útočící panter a auto poskočilo dopředu tak rychle, že mě to přitisklo do černého koženého opěradla a žaludek se mi připlácl k páteři.
"Kruci!" vyjekla jsem a nohou hmatala po brzdě. Tentokrát už jsem si dala pozor a jen jsem na pedál zlehka ťukla. Auto stejně okamžitě zastavilo.
Neodvažovala jsem se podívat, jaká je reakce okolí. Jestli měl dosud někdo pochybnosti o tom, kdo řídí, teď už to věděl na beton. Palcem u nohy jsem zlehka stlačila plynový pedál o půl milimetru dolů a auto zase vyrazilo vpřed.
Podařilo se mi dojet k cíli, benzínové pumpě. Kdybych neměla prázdnou nádrž, nejela bych do města vůbec. Poslední dobou jsem se dokázala obejít bez spousty věcí, jako jsou třeba cereálie k snídani nebo tkaničky do bot, jen abych se nemusela ukazovat na veřejnosti.
Ve spěchu jsem během pár vteřin odklopila kryt nádrže, odšroubovala uzávěr, oskenovala kartu a zasunula čerpací pistoli do nádrže. Čísla na displeji jsem ovšem k rychlejšímu pohybu donutit neuměla. Loudavě poskakovala, jako by mi to dělala naschvál.
Bylo zataženo - typicky pošmourný den v městečku Forks ve státě Washington, ale já jsem přesto měla pocit, jako kdyby na mě byl namířený reflektor, aby upozorňoval na jemný prstýnek na mé levé ruce. Pokaždé, když jsem tak jako teď cítila pohledy lidí v zádech, mi připadalo, jako kdyby z prstýnku vyzařoval neonový nápis: Koukněte sem, koukněte sem!
Takové hloupé rozpaky nebyly na místě. Vážně mi záleželo na tom, co lidé - kromě táty a mámy - říkají na moje zasnoubení? Na moje nové auto? Na moje záhadné přijetí na prestižní školu? Na svítivě černou kreditní kartu, která mě teď pálila v zadní kapse kalhot?
"Jasně, vždyť je to fuk, co si myslí," procedila jsem skrz zuby.
"Ehm, slečno?" zavolal na mě mužský hlas.
Otočila jsem se a okamžitě mě to zamrzelo.
Vedle nablýskaného SUV se zbrusu novými kajaky přivázanými na střeše stáli dva muži. Ani jeden z nich se nedíval na mě; oba zírali na moje auto.
Já osobně jsem to nechápala. Stěží jsem od sebe dokázala rozeznat symboly Toyoty, Fordu a Chevroletu. Tohle auto bylo nablýskané, černé a krásné, ale pro mě to bylo pořád jenom auto.
"Omlouvám se, že vás obtěžuju, ale mohla byste nám říct, jak se jmenuje to auto, co řídíte?" zeptal se ten vysoký.
"No, přece Mercedes, ne?"
"Ano," přitakal muž zdvořile, zatímco jeho menší přítel nad mou odpovědí obrátil oči v sloup. "To vím. Ale říkal jsem si... není to Mercedes Guardian?" vyslovil s úctou. Napadlo mě, že by si dobře rozuměl s Edwardem Cullenem, mým... snoubencem (vážně nemělo smysl před tím slovem uhýbat, když do svatby zbývalo jen pár dnů). "Ty prý nejsou k dostání ještě ani v Evropě," pokračoval chlapík, "natož pak tady."
Zatímco očima objížděl linie mého auta - podle mě se nijak moc nelišilo od jiných sedanů Mercedes, ale co jsem o tom věděla? -, já jsem se zamyslela nad pojmy jako snoubenec, svatba, manžel atd.
Pořád jsem si to v hlavě nedokázala srovnat.
Na jedné straně jsem byla odmalička vedená k tomu, aby se mi protivilo už samotné pomyšlení na načančané bílé šaty a kytice. A nejen to, hlavně jsem si nedokázala dát dohromady ten úctyhodný, usazený a nudný pojem manžel se svým vnímáním Edwarda. Bylo to jako navléknout anděla do obleku účetního; nedokázala jsem si ho představit v žádné obyčejné roli.
Jako vždycky, když jsem začala myslet na Edwarda, mě pohltil závratný vír představ. Ten cizí člověk si musel odkašlat, aby upoutal mou pozornost; pořád čekal na odpověď ohledně modelu a výroby auta.
"Nevím," odpověděla jsem po pravdě.
"Vadilo by vám, kdybych si ho vyfotil?"
Chvilku mi trvalo, než jsem to pochopila. "Vážně? Vy se s tím autem chcete vyfotit?"
"Jasně - nikdo mi nebude věřit, když nebudu mít důkaz."
"Aha. Jistě. Fajn."
Rychle jsem vytáhla čerpací pistoli a zalezla si na přední sedadlo, abych se schovala, zatímco ten nadšenec vytáhl z batohu profesionálně vypadající foťák. S kamarádem se pak vystřídali při pózování u kapoty a pak se šli fotit k zadnímu konci.
"Stýská se mi po náklaďáčku," zakňourala jsem si pro sebe.
K Edwardovu velkému - až příliš velkému - uspokojení ze sebe můj náklaďáček vydal poslední zahrkání jen pár týdnů poté, co jsme se dohodli na tom nevyrovnaném kompromisu. Jednou z Edwardových podmínek totiž bylo, že mi bude smět vyměnit náklaďák, až se rozsype. Edward tvrdil, že se to prostě dalo čekat; můj náklaďáček měl za sebou dlouhý a hodnotný život, takže vydechl naposled z přirozených příčin. Tvrdil Edward. A já jsem samozřejmě neměla možnost si tohle jeho tvrzení ověřit a pokusit se vzkřísit svůj náklaďáček z mrtvých vlastními silami jsem nedokázala. Můj oblíbený mechanik -
Okamžitě jsem tu myšlenku utnula, nechtěla jsem si dovolit domyslet ji do konce. Raději jsem poslouchala hlasy mužů venku, ztlumené stěnami auta.
"... na videu na internetu na to šli s plamenometem. Ani to nezkrabatilo barvu."
"No jasně že ne. Po tomhle mazlíkovi bys mohl přejet tankem. Tady ale nemá zrovna typické odbytiště. Navrhovali ho hlavně pro diplomaty na Středním Východě, obchodníky se zbraněmi a drogové magnáty."
"Myslíš, že ona je něco takového?" zeptal se ten menší tišším hlasem. Sklopila jsem hlavu a tváře mi hořely.
"Hm," řekl ten vysoký. "Možná. Nedovedu si představit, nač bys tady potřeboval sklo proti střelám a dvoutunové pancéřování. Musí mít namířeno někam, kde je to riskantnější."
Pancéřování. Dvoutunové pancéřování. A sklo proti střelám? Hezké. Kam se podělo staré dobré neprůstřelné?
No, alespoň to dávalo jistý smysl - pokud měl člověk zvrácený smysl pro humor.
Tedy, ne že bych nečekala, že Edward zneužije naší dohody, aby mi mohl dát mnohem víc, než sám dostane. Souhlasila jsem, že mi může koupit jiné auto, až můj náklaďáček doslouží, ale samozřejmě mě nenapadlo, že ta chvíle nadejde tak brzy. Když jsem byla přinucena uznat, že z náklaďáčku už se stala nepojízdná vzpomínka na klasiku jménem Chevrolet Chevy, která mi zůstala trčet před domem, dobře jsem věděla, že Edwardova představa o vozidle, které by ho mělo nahradit, mě zaskočí. Stanu se kvůli němu terčem pohledů a pokoutních řečí. V tom jsem měla pravdu. Ale ani v nejčernějších představách by mě nenapadlo, že dostanu auta hned dvě.
Jedno na "předtím" a jedno na "potom", vysvětlil mi Edward, když jsem se zlobila.
Tohle bylo auto na "předtím". Řekl mi, že je vypůjčené, a slíbil, že ho po svatbě vrátí. Celé mi to vůbec nedávalo smysl. Až doteď.
Haha. Protože jsem byla tak lidsky zranitelná, tak náchylná k nehodám, tak často obětí své vlastní nebezpečné smůly, nutně jsem pro svou bezpečnost potřebovala auto, které odolá i tanku. Jak legrační. Byla jsem si jistá, že společně s bratry se tomu vtípku mně za zády ohromně nasmáli.
Ale co když, co když náhodou, šeptal mi v hlavě tenký hlásek, nejde o žádný vtípek, ty trdlo. Možná se o tebe vážně tolik bojí. Tohle by nebylo poprvé, kdy to s těmi ochranitelskými snahami trochu přepískl.
Vzdychla jsem.
Auto "na potom" jsem ještě neviděla. Bylo schované pod plachtou v nejzazším koutě Cullenovic garáže. Věděla jsem, že většina lidí už by se dávno podívala, ale mě to vážně nezajímalo.
Na tom autě asi žádné pancéřování nebude - protože po líbánkách už ho nebudu potřebovat. Doslovná nezničitelnost byla jednou z mnoha výhod, na které jsem se těšila. Nejlepší na tom, být Cullenová, nebyla drahá auta ani úctyhodné kreditky.
"Haló," zavolal ten vysoký muž a udělal si z dlaní kukátko ve snaze nahlédnout dovnitř. "Už jsme skončili. Mockrát děkujeme!"
"Není zač," zavolala jsem na něj. Pak jsem celá napjatá nastartovala motor a sešlápla pedál - velice jemňoučce - dolů...
Bez ohledu na to, kolikrát jsem jela tou známou cestou domů, stále jsem se nedokázala přinutit přestat si všímat těch deštěm vybledlých letáčků. Každý z nich, přilepený k telefonnímu sloupu nebo k pouliční ceduli, byl jako čerstvá facka. Zasloužená facka. V duchu jsem se vrátila k myšlenkám, které jsem předtím tak rázně utnula. Na téhle silnici jsem jim nedokázala uniknout. Ne když tu všude byly obrázky mého oblíbeného mechanika, které na mě v pravidelných intervalech vyskakovaly.
Mého nejlepšího přítele. Mého Jacoba.
Plakátky s nápisem NEVIDĚLI JSTE TOHOTO CHLAPCE? nebyly nápadem Jacobova otce. Byl to můj otec, Charlie, kdo ty letáčky vytiskl a vylepil po celém městečku. A nejenom ve Forks, ale i v Port Angeles, Sequimu, Hoquiamu a Aberdeenu a v každém dalším městě na Olympijském poloostrově. Postaral se, aby ty letáčky visely na zdech ve všech policejních stanicích ve státě Washington. Jeho vlastní stanice měla na hledání Jacoba vyhrazenou celou nástěnku. Nástěnku, která k Charlieho velkému znepokojení a zklamání byla téměř prázdná.
Můj otec nebyl zklamaný jenom malou odezvou. Zklamal ho hlavně Billy, Jacobův otec - a jeho nejlepší kamarád.
Protože Billy se do pátrání po svém šestnáctiletém "uprchlíkovi" nezapojil. Protože Billy odmítl vylepit letáčky v La Push, rezervaci na pobřeží, která byla Jacobovým domovem. Protože se k Jacobovu zmizení stavěl odevzdaně, jako kdyby s ním nemohl nic dělat. Protože říkal: "Jacob už je dospělý. Vrátí se domů, až bude chtít."
A zklamala jsem ho taky já, protože jsem stála na Billyho straně.
Ani já jsem nechtěla vylepovat plakáty. Protože jsme s Billym oba věděli, kde Jacob je, nebo jsme alespoň měli hrubou představu, a taky jsme věděli, že toho chlapce nikdo neviděl.
Při pohledu na letáky mi jako obvykle narostl v krku velký tlustý knedlík a začaly mě pálit oči. Byla jsem ráda, že tuhle sobotu odjel Edward pryč na lov. Kdyby mě tu teď viděl, taky by se cítil hrozně.
Samozřejmě, to, že byla sobota, mělo i svoje nevýhody. Jak jsem pomalu a opatrně zatáčela k nám do ulice, uviděla jsem na příjezdové cestě před domem tátovo policejní auto. Zase dneska vynechal rybaření. Pořád měl špatnou náladu kvůli svatbě.
Takže jsem si z domu nemohla zavolat. Ale já si musela zatelefonovat...
Zaparkovala jsem u obrubníku za skulpturou Chevyho a vytáhla z přihrádky mobilní telefon, který mi Edward dal pro naléhavé případy. Vyťukala jsem číslo a položila prst na červené tlačítko, zatímco telefon vyzváněl. Co kdyby.
"Haló?" ohlásil se Seth Clearwater a já jsem si úlevně oddychla. Byla jsem moc zbabělá na to, abych dokázala mluvit s jeho starší sestrou Leou. Její slova o tom, že mi "ukousne hlavu" jsem nedokázala brát úplně na lehkou váhu.
"Ahoj, Sethe, tady je Bella."
"Jé, nazdárek, Bello! Jak se máš?"
Nervozitou jsem nemohla promluvit. Zoufale jsem potřebovala ujištění, že je vše v pořádku. "Fajn."
"Voláš, co je nového?"
"Ty jsi jasnovidec."
"To sotva. Nejsem žádná Alice - ale tebe mám přečtenou," dobíral si mě. Z celé quileutské smečky v La Push jenom Sethovi nedělalo potíže nazývat Cullenovy jmény, natož o nich vtipkovat, jako například teď o mé téměř vševědoucí budoucí švagrové.
"Já vím, že máš." Na chviličku jsem zaváhala. "Jak je mu?"
Seth vzdychl. "Pořád stejně. Nechce mluvit, i když víme, že nás slyší. Snaží se nemyslet lidsky, víš. Řídí se jenom instinkty."
"Víte, kde teď je?"
"Někde v severní Kanadě. Ale nevím v které provincii. Ze státní hranice si nedělá těžkou hlavu."
"Nějaký náznak, že by mohl..."
"Nevrací se domů, Bello. Je mi líto."
Polkla jsem. "To neva, Sethe. Věděla jsem to, ještě než jsem se zeptala. Jenže bych si to hrozně přála."
"Jo. To my všichni."
"Díky, že se mnou mluvíš, Sethe. Já vím, že ti za to ostatní nadávají."
"Nedá se říct, že by ti kdovíjak fandili," souhlasil vesele. "I když mi to připadá trochu na hlavu. Jacob si vybral svou možnost, ty svou. Jakeovi se jejich postoj nelíbí. Taky ovšem není kdovíjak nadšený, že se na něj vyptáváš."
Vydechla jsem. "Myslela jsem, že s vámi nemluví?"
"Nemůže před námi všechno utajit, i když se moc snaží."
Takže Jacob věděl, že o něj mám starost. Nebyla jsem si jistá, jak to mám brát. No, aspoň ví, že jsem neodkráčela vstříc zapadajícímu slunci a myšlenky na něj nehodila úplně za hlavu. Třeba se bál, že něco takového udělám.

Stránky

18. ledna 2009 v 15:32 | twilight.girl |  Twilight
Tady máte pár stránek o Stmívání tak si to užijte=)

později sem ještě nějaký dodám, ale tyhle jsou dobrý=)

Cokoliv

18. ledna 2009 v 15:06
Ptejte se mně na cokoliv co vás napadne a já vám ráda odpovím(pokud to nebude např.,, Jak se jmenuješ?'' nebo nějaké soukromé otázky)

Ještě?

18. ledna 2009 v 14:42 Osobnosti v Twilight
Ahoj lidičky, sem mi můžete napsat, jaký osobnosti byste tu ještě chtěli mít, nebo co k nim mám přidat ,(např. web stránky,videa...)pokud to najdu, ráda vám to sem přidám.=)

Rachelle Lefevre

17. ledna 2009 v 22:36 | www.osobnosti.cz |  Rachelle Lefevre
Rachelle Lefevre si ve Stmívání zahrála zákeřnou upírku Victorii.



Celým jménem Rachelle Marie Lefevre se narodila 1. 2. 1979 v Montrealu v Kanadě. Měří 168 cm. Její otec je učitel angličtiny a matka psycholožka.Studovala výtvarná umění v Dawson's College, divadlo For Two Summers ve Walnut Hill škole v Natick's, Massachusetts a promovala v Education a Literature v McGills Universite.
Jakmile dokončila školu rozhodovala se mezi dalším studiem, a nebo herectvím. Šla za svým snem. Poprvé dostala roli v roce 1999 ve filmu Legenda Sleepy Hollow jako Katrina Van Tassle. Poté na čtyři roky zmizela lidem z očí a v roce 2003 se objevila, jako Gregoria ve filmu Lásce neutečeš. Hned za dva roky si zahrála ve filmu Pod Hladinou, jako Carlin Leander. A nyní hraje Victorii ve filmu Stmívání(Twilight).
.

Cam Giganted

17. ledna 2009 v 22:14 | www.osobnosti.cz
Cama Giganteda můžete ve Stmívání vidět jako záporného upíra Jamese.




Tento americký herec se narodil 16. srpna roku 1982 v americkém Washingtonu. Proslavil se hlavně díky roli Kevina Volchoka ze seriálu The O.C.. Cam Gigandet dále hrál v seriálu The Young, The Restless, Jack a Bobby, filmu Mistaken a nově ve filmu Never Back Down kde hraje boxera a soupeří tam o dívky s jiným začínajícím boxerem .Takže zatím můžeme jen doufat a věřit. Cam Gigandet miluje sport. A to hlavně basketball, fotbal a karate.Na konci roku 2008 ho můžete vidět ve filmu Stmívání( Twilight) jako záporný upír James.

Jaký díl je nej?

17. ledna 2009 v 18:03
Nejlepší díl?

Jaký je den?

17. ledna 2009 v 17:57
No u mě je dnes Sobota a co u tebe?

Taylor Lautner

17. ledna 2009 v 17:51 | www.osobnosti.cz |  Taylor Lautner
No to asi poznáte..... ano Jacob Black, no vlastně Taylor Lautner.



Taylor Lautner se narodil 11. 2 1992 ve znamení vodnáře v Michiganu v USA. Hrál např.v 12 do tuctu, a v slavném filmu Stmívání(Twilight) Jacoba Blacka.

omlouvám se že je toho tak málo ale nic jsem nemohla najít, pokud něco najdu hned to sem dám.